Modely a moderní modelování

8. května 2017 v 21:50 | Wolf_Ranger |  odpadkový koš
Tentokrát se chci podělit o zážitek a pár fotografií z mezinárodního expa vlakových modelů, které probíhalo v Drážďanech. Né, že bych byl nějaký nadšenec do kolejové dopravy či modelář nebo sběratel. Upřímě krom toho jak tyto modely fungují, o nich nevím vůbec nic takže je naprosto přirozené že jsem se na takovouhle akci dostal mezi prvními. Doslova jako slepý k houslím.



To si takhle zase jednou jedu užít klidný víkend do jedné zapadlé vesničky kousek za Libercemy tedy že bude klidný jsem alespoň předpokládal. Měl jsem za sebou v celku náročné dva týdny a velmi zdlouhavou a nepříjemnou cestu a nedostal jsem žádnou zprávu o nějaké připravované akci nebo práci která by měla býti za víkend stihnutá.
Pro přiblížení situace a tak nějak položení informačních základů na kterých se nejen tento článek bude zakládat. Totiž, můj otec se se svou ženou rozhodl koupit si dům kousek od Liberce. To zní docela fajn, ne ? No pravdou je že zase tak moc dobře to nezní a původně tak ani nevypadalo. Hlavně tak nevypadal oný domek. Tudíš v celku záhy začali postupně rekonstrukce jak menší tak i ty velké. A mnoho znich probíhá stále. Nicméně tentokrát jsem od otce nedostal žádnou varovnou zprávu ve znění "budu potřebovat pomoci s tím a tím...." aka Celí den se nezastavíme, nedostal. Tudíš nebylo důvodu obávat se o nedostatek klidu a odpočinku. Což po předešlích dnech byla velice vítaná změna.

Takže, kde že jsem to byl ? Á pravda. Rutině jsem přijel autobusem na AN(autobusové nádraží), rutině došel na vlak, rutině na něj čekal, rutině jím jen a rutině z něj vystoupil, rutině vyšel ten neuvěřitelný krpál co je za vlakovou zastávkou, rutině zmáčlk zvonek na dveřích do domu (dům má totiž vchodové dveře přímo do ulice) a rutině se psychicky i fyzicky připravil na chytání psů kteří se s otevřením dveří jednak se mnou budou chtít pozdravit a druhak a to je asi to hlavnější, by se rádi proběhli po vesnici a vyplnenili pár dalších králíkáren. Okamžitě jsem je uslyšel štěkat a běžet po chodbě směrek ke dveřím. Becky to jako vždy neubrzidla a všemi svími pětadvaceti kili narazila do dveří. Tu ránu, ten zvuk, nejde taměnit. Je až moc charakteristický. Nakonec mi s úsměvem otec otevře dveře a pustí mě dovnitř. Po náležitém pozdravu osazenstva domu jsem si odnesl svůj batoh do pokoje, který časem bude oficiálním pokojem pro hosty, ale v tuto cvhíli je to jen takoví kutloch kde spím jen já. Po pár minutách za mnou dorazí otec s se sdělením "Zítra brzo vstáváme takže by jsi to v noci neměl moc přehánět" . Tahle věta mě zarazila. Jelikož jak už jsem říkal žádnou akci jsem nečekal tudíš jsem neměl ani čas se na ni psychicky připravit. Po delším rozhovoru jsem se dozvěděl že slyšel v rádiu že v Drážďanech je nějaká malá výstava či co a že tam snad má být i pár modelových železnic. A že dopravu tam máme vlastně hrozně jednoduchou, jelikož nám ráno stačí jen nasednout na vlak (který jezdí skoro před barákem) a ten nás ani ne za dvě hodiny doveze skoro na místo. Takže se mu to zdá jako dobrý nápad. Jen že budeme must kolem půl sedmé ráno vstávat. Pápá sladkých jedenáct hodin spánku. Ahoj kamaráde Spánkový Deficite neboj, tak se tě dnes ještě nezbavím, těch několik desítek hodin si ještě můžeš ponechat..... Nicméně nehádal jsem se, už jen proto že do Drážďan jsem se chtěl podívat od nějaké šeté třídy základní školy. Naštěstí jsem si prozíravě vzla s sebou svůj foťák, tedy Foto-tašku(taška pro foťák ve které nosím svou kompletní foto výbavu. Oběktivy, bezdrátovou spoušť, náhradí baterie a SD karty atd..). Takže začínalo vypadat na sice nevyspalí ale jinak docela zajímavý víkend.

Sobotní, raní cesta do Drážďan popis nepotřebuje jelikož se tam nestalo nic zas tak zajímavého aby to roztočilo, únavou stuhlá, kolečka v mé hlavě nebo by stálo za jejich rozhýbání. To že jsme se v Drážďanech stratili už při opouštění nádražní budovy raději rozvádět nebudu. Nicméně nakonec jsem si ma telfonu otevřel mapu (a zároveň si blahořečil za to že jsem se týden před tím nudil a stáhl si mapu celé evropy) zjitil kam chceme jít a vyšel tím směrem. GPS ? Ne to naštěstí nepotřebuji. Díky táborům jsem se naučil na mapu jen podívat zjistit kde jsem a kam chci jít a poté jít už jen dle citu. Což ovšem neplatí pro mého otce který okamžitě vytáhl svůj telefon, vyžádal si na mě GPS souřadnice pro výstaviště kam jsme mířili a poté mi každé zhruba dvě minuty oznamoval že asi jdeme správně jelikož se mu šipička na mapě pohybuje směrem k cíli......

Nakoce, po čtyřiceti minutách chůze, jsme došli na místo. Já rád že mě můj smysl orientace nezradil a otec rád že se jeho šipička na telefonu ocitla u vlajky s popiskem cíl. Co mne překvapilo bylo to že i na tu nekřesťanskou raní devátou hodinu tam již bylo na můj vkus plno. U kasy jsme čeklali kolem deseti minut než jsme si byli schopni koupit vstupenky. Co mne překvapilo jeět více byl fakt že samotvé výstaviště není tak malé jak vypadá z venku. To že má výstaviště dvě obrovské haly a jednu menší, z venku skutečně poznat nebylo.




První věc kterou jsem při vstupu do jedné z výstavních hal zpozoroval byla komunita. Lidé, modeláři, sběratelé, prodejci se vzájemě znali, nezávazně se bavili a očividně si celou sešlost užívali. Mno vlastně jako na každé akci určitého zaměření, se tam lidé sešli se pochlubit svými výtvory a popovídat si s otatními. Mohl bych to krásně přirovnat k šermířské akci. Na kterých se sem tam ukáže i nějaká ta šermířská legenda. Druhá věc co mne zaujala bylo to že tam nebyli skorožádné děti. A když už ano, tak v doprovodu svích dědečků, strýčků či pár otců. A všichni ti dospělí vypadali jako ještě větší ratolesti než si sami dovedli.

Nicméně musím říci že modely vypadaly úžasně. Celé městské systémy, pohybující se nejen už i ozvučené vlaky ale i auta tamvaje či zemědělské stroje. Často velmi precizně zpracovaná krajina. Já sám doma měl staré piko vláčky, ale ty se s tímto už nemohou rovnat. Jelikož jak lokomotivy a vagony, tak celé již zmíněná města měla denní i noční režim. Což znamená že v režimu noc svítíla světla (jak domů a vlaků tak pouliční osvětlení) a některá vozidla se "zaparkuji" a v režimu dne zase vyrazí. Opravdu velmi hezky provedené.

Poté tu byla druhá hala. Plná funkčních zmenšenin parchních a jiných lokomotiv či celích souprav které se proháněli po kolejišti přes celou halu. Pokuď jste chtěli, mohli jste se na soupravě zapřežené za jednou takovou lokomotivu i svézt.
Dospělí zde obdivovali krásu strojů a jejich sestavení, zatím co děti se těšili na jízdu vláčkem.

Nakonec to byl velmi příjemný zážitek který má hned dvě plus. První je že mám pár hezkých fotek a druhé plus je zjistění že až budu chtít jet do Drážďan, stačí mi seběhnout kopec, nasednou na vlak a v drážďanech vystoupit. Čehož jistě v blízké budoucnosti využiji.























































 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama