Miroslav Žamboch: Koniáš

12. dubna 2017 v 20:35 | Wolf_Ranger |  Recenze knižní
Zdravím vás. Dnes se pokusím, neznalému čtenáři, přiblížit jedno z mnoha děl úspěšného českého spisovatele Miroslava Žambocha a to fantasy díla s titulem Koniáš. "Díla ?" říkáš si. Ano díla. Koniáš je totiž postava se kterou setkáme v mnohých knihách a v ještě více povídkách. Nechte mne vám představit úžasného Koniáše a jeho svět.








Nejprve vás seznámím s Koniášem jako takovým. Osamotné hlavní postavě a její minulosti se zase tak moc neví. Dokonce se za přečtění celé série knih a povídek ani nedozvíme skutečné jméno hlavní postavy. Koniáš je totiž jen jeden z mnoha pseoudonimů které ehm, Koniáš používá. Koniáš je od přírody velmi zvědavý muž což ve výsledku znamená, že není-li náhodou už v nějakém maléru, tak se do něj díky ní velmi rychle dostane. Dále co o něm víme je že je výborný šermíř, inteligentní a vynalézavý. Nicméně není nikterak pohledný a nespočet jizev v obličeji a pocelém těle mu v tom to problému moc nepomáhají.

Koniáš nikdy nezůstane na jednom místě dlouho, protože jak sám říká, začne ho pálit půda pod nohama. Vždy se najde v jiné zemi či na jiném kontinentu něco, co upoutá jeho pozornost a co chce vidět na vlastní oči či jiný důvod při kterém ho ,samozřejmě že nespravedlivě, začne stíhat místní pořádková síla. Koniáš, jak vás již jistě napadlo, žije potulný život plný nebezpečí a situacích na hraně života, kde rozhodují shopnosti, štěstí a vůle žít. Sem tam se nechá najmout téměř pro jakoukoliv práci či si zajede jen tak odpočinout do proslulých městckých lázní.



Svět ve kterém se koniáš pohybuje je velmi dobře vymyšlený a sepsaný. Tento svět velmi dobře funguje a pan Miroslav Žamboch se drží pravidel která si pro tento svět vymyslel, takže působý velmi věrně a uvěřitelně. Navíc se s každou další knihou rozvíjí. Koniáš žije v období které je zhruba tři sta let po Velké válce mágů. Díky které magie téměř opustila tento svět. Respektive lidé magii přestali používat a časem zapoměli i jak se to vůbec dělá. Velká válka mágů je několikrát zmiňovaný a asi jedniný určitý časový bod v těchto knihách a povídkách.
Chronologicky nejstarší je kniha Ve službách klanu(o ní téže napíši) jejíž děj se odehrává přibližně mezi pětisty a sty let před Velkou válkou mágů. Poté máme povídku (na jejíž jméno si momentálně nemohu vzpomenout a nadaří se mi ji ani vyhledat) která je o čarodějovy zhruba dvacet let po Velké válce mágů. A pak tu máme až Koniáše. Paralelně s příběhem Koniáše se odehrává také příběh Baklyho, který se ne jednou s Koniášem setká. Koniáš Bakliho ve svích knihách poprvé potká při nechvalně známém říšském turnaji.



Jedná se o zbýrku dvanácti povídek. Téměř kažkdá o délce, plus mínus, 50 až 70 stran. Osobně si myslím že touto knihou začínat je nejlepší.

Anotace:

Žádná stezka není neschůdná, žádná ulička příliš temná a žádné tajemství není zakopáno dostatečně hluboko, aby nestálo za to po něm pátrat. Mladý šlechtic na útěku se pod tlakem okolností mění z pronásledovaného štvance v silného muže spoléhajícího jen na sebe samotného - na svůj úsudek, oko, postřeh a zbraně. Projde kolem vás, aniž si ho všimnete, postavte se mu do cesty a bude to poslední chyba vašeho života. S přibývajícími zkušenostmi a zahojenými jizvami je stále osamělejší a obezřetnější; čím věrnějším společníkem je mu smrt, tím víc miluje a obdivuje život. Následujte ho do uliček špinavých měst, mezi chátru a spodinu lidské společnosti, projděte se po kroky tlumících kobercích luxusních rezidencí mocných jeho světa, vyšplhejte se do dech beroucích výšek velehor, zalykejte se vedrem v deštných pralesích nekonečných džunglí a bojujte o poslední doušek vody ve vyprahlých pouštích. Cesta je cíl.





Ukázka:

"Hej, Cizinče!" oslovil mě, když jsem šahal po klice dveří. Otáčeli jsme se oba současně. Ani mě nepřekvapilo, když jsem v jeho rukou spatřil malý celokovový samostříl. Byla to nepřesná hračka účinná maximálně do pěti metrů. Nás dělili sotva tři. Udělal chybu. Měl zacílit dřív, než promluvil. Využil jsem rotace otočky a krátce švihl pravačkou. Vrhací nůž se mu zabořil do prsou. Ještě okamžik se pokoušel vystřelit, ale zvládl to. Rychle jsem prošel dveřmi a zamířil do stáje.
Jakže jsem to říkal ? Žádné problémy ? Vydělat nějaké peníze a tánout dál ? Smůla s mi lepila na paty. Možná jsem to měl v krvy; nějaké fluidum, které ponoukalo lidi, aby se mě pokoušeli zabít.









Jedná se o 625 stran dlouhý příběh o nelehkém Koniášově úkolu a boji o přežití. Tento příběh je oněco temější než ostatní Koniášovy povídky, nicméně vše do sebe úžasně zapadá.

Anotace:

Lov artefaktů z dávné minulosti je sám o sobě velmi nebezpečná záležitost, tentokrát však přímo sebevražedná. Nejmocnější z vládců pochopili, že za problémy, které jim už po celá desetiletí znepříjemňují život - za ztrátu monopolu na obchod s obilím, krach na smaragdové burze, diplomatický skandál v Gutawské poušti a za spoustu dalších věcí - může jediný muž - cestovatel, zvěd, dobrodruh, nájemný meč; člověk skrývající se pod jménem Koniáš. Začíná hon, který v historii nemá obdoby. Císařští komandos, ninjové, Konvent pro potírání magie a nakonec i čarodějové. Všichni chtějí jediné... zabít ho.









Ukázka:

Co se stalo, neviděla, protože už byla příliš tma, slyšela jen heknutí a rozstříknutí vody, když mladík upadl do vody zaplavující nádvoří.
"Aaaa!" křičel, ale jen krátce.
Lumbi přežil a teď ho zabil.
Na nádvoří už panovala taková tma, že nemělo cenu dál se dívat. Schovala se do své nejlepší skrýše a přitom zkontrolovala, zda se články řetězu nepovalují někde, kde by o ně Lumbi mohl zakopnout. Byla unavená. Už nedoufala v nic, jen si přála, ať všechno nějak skončí.
Lumbi došel až nahoru, slyšela, jak otevřel dveře, a závan ledového průvanu ji připravil o zbytky tělesného tepla. Klopýtal setmělými komnatami, převracel židle a stoly jako pokaždé, když se ocitl v hlubinách největšího šílenství. Pak narazil na stůl s deníkem. Ten byl těžký a přišroubovaný k podlaze, nešel převrhnout. I židle byla připevněná. Slyšela, jak si Lumbi unaveně sedá, mdlá záře jí prozradila, že zapálil svíčku. Nevěděla, zda si to představuje, nebo doopravdy slyší šustění stránek jeho příšerného deníku. Nechtěla slyšet nic, nic.
"Jmenuji se Lakel Lumbi," začal pomalu číst jeden z prvních zápisů.
Zachvěla se. To nebyl jeho hlas. Tento muž nevyslovoval tak zřetelně, mluvil mnohem pomaleji, jako by mu to dělalo velké obtíže.
Stránky zašustily.
"Lakel Lumbi," zopakoval muž nejistě.
"Dne čtrnáctého dubna roku 376 jsem zabil učitele šermu," mechanicky pokračoval ve čtení.
"Jsem Lakel Lumbi," pronesl, když skončil s popisem souboje, kdy mladý hrabě fingoval nehodu, při níž zabil svého učitele.
Opět zašustily stránky.
"Dnes jsem od svého děda dostal dýku. Je to moc pěkná a stará zbraň. Otec mi ji nechtěl nechat, ale děd stál na svém. Líbí se mi. Je v ní zvláštní síla, cítím ji."
Tohle byl úplně první zápis, uvědomila si. Ten nebyl napsaný přímo na stránce knihy, ale Lumbi ho do ní vlepil.
"Jsem Lakel Lumbi," zopakoval muž a Freš si uvědomila, že musí být raněný nebo jinak nemocný.
Jméno vyslovoval, jako by to bylo zaklínadlo, jako by mu mohlo pomoci.
"Dnes jsem uškrtil svou sestru. Líbilo se mi, když jsem ji držel pod krkem, ona na mě poulila oči a snažila se odervat mé ruce od svého hrdla. Byla moc slabá. Jsem Lakel Lumbi."
"Nejsi Lakel Lumbi, nejsi, nejsi, nejsi!" nevydržela to a vyběhla ze svého úkrytu, články řetězu i přes látkové chrániče hlasitě chřestily.
Jak nejrychleji dokázala, doběhla až k muži a smetla tlustý deník plný smrti ze stolu.
"Ty nejsi Lakel Lumbi, nejsi!" křičela pořád dokola.
"A kdo tedy jsem?" zeptal se jí muž.
Jeho oči byly prázdné a jediné, co v nich dokázala najít, byla bolest.
"Jsi muž, který mi daroval," nad správným slovem váhala jen okamžik, "daroval dvanáct zlatých, sedm stříbrných a šest měďáků. Taky jsi mi zaplatil polévku. Jsi laskavý, hodný, nejsi vrah jako Lumbi," snažila se mu odpovědět na otázku, ale přitom si uvědomovala, jak zoufale málo o něm ví.
"Znám pár jmen," pronesl zamyšleně, tvář stále poznamenanou agonií, "ale nevím, co znamenají. Koniáš, AnneMarie, Aelin, Kowalski, Kristýna, Hammond. Musím někým být. Bolí nebýt."
Třásl se jako někdo na konci svých sil.


 


Komentáře

1 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 9:38 | Reagovat

To vypadá dobře, teď mě láká si to přečíst.
A skvěle napsaný :)

2 Wolf_Ranger Wolf_Ranger | Web | 18. dubna 2017 v 20:35 | Reagovat

[1]: Děkuji, těší mne že se knížka zamlouvá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama