The Dresden files

20. února 2017 v 14:34 | Wolf_Ranger |  Recenze knižní
Zdravíčko, dlouhou dobu se na to chystám a dnes jsem je konečně rozhoupal to udělat. A co že udělat ? Napsat vám recenzi a doporučení na sérii 16 knih pod jménem The Dresden files od Jima Butchera. Tak se pohodlně usaďte, přineste si něco dobrého k jídlu či pití, že už máte a pro nic si chodit nemusíte ? Tím lépe! Jdeme na to!

Na začátek, než se pustíme do jednotlivích knížek, bych vám chtěl alespoň přibližně představit univers ve kterém se The Dresden files odehrává. Ono už jen to jméno The Dresden files je dosti zavádějící. Ne, skutečně se nejedná se o složky z Drážďan, jak by doslovný překlad mohl napovídat. Ve skutečnosti jsou knížky o soukromém detektivovy a jediném profesionálním čaroději, kterého můžete najít ve zlatých stránkách, který žije v Chicagu. Jeho celé jméno je Harry Blackstone Copperfield Dresden skráceně jen Harry Dresden.

Harry začíná jako soukromé očko se specializací na stracené věci, vyšetřování paranormálních jevů a konzultace. NEDĚLÁ lektvary lásky a podobné blbosti.
Harry, jako jeden z mála, má magické nadání a to docela slušné. Tudíš když se, po ne uplně příjemném dětsví prožitém v dětské domově, poté co mu zemřel otec(a matku nikdy nepoznal), postaví na vlastní nohy, udělá si licenci pro výkon práce jako soukromí detektiv a pomocí magie, inteligence a důvtipu pomáhá normálním lidem hledat jejich stracené krámy.

Nicméně lidé v magii a nadpřirozeno nevěří. A vlastně ani nechtějí, kdo by chtěl vědět že tam v tom stínu za skříní od kuď slyšíme kažou noc to strašlivé praskání, má skutečně na svědomí démon, nebo jiná nadpřirozená verbeš která jen čeká na příležitost skoči po vás.Takže si lidé celkem logicky namlouvají že to co viděli v té uličce za jejich oblíbenou pizzerií byla jejich představivost zapříčiněná přepracováním a neustálím stresem. A časem to raději vytěsní ze své hlavy uplně.

Díky tomu se Harry dost často setkává s posměšky, které ale velmi rychle zmizí, protože kde se oběví naštvaný, nevyspalí čaroděj, tam by i atomový výbuch vypadal jako letní odpolední vánek.

Tak Harry prožívá své dny v Chicagu a čas od času se k němu dostane nějaký zajímavější případ (o těch prvních jsou jen dvě povídky). S každým případem někoho potká a jiné zneprátelí. Postupně podkává jak největšího Chicáckého mafiánového bossa, Bílou radu čarodějů, přes rytíře kříže až po nadpřirozené Fraye a jejich letní a zimní královny. Nicméně postupem knih si vypracuje takovou pověst že někteří vidí jen stín dvoumetrového chlapa v těžkém koženém kabátě, uprostřed léta, se stejně dlouhou dřevěnou, runy pokrytou tyčí (tak zvanou ohnivou holí) a dává se na zběsilí úprk.

"Harry Dresden, zachraňuje situaci, jednou přírodní katastrofou za den"


Bohužel, děj a omáčku okolo, rozepsat už nemohu jelikož by se to mohlo začí schylovat k spoilerům, což nechci. To si toto dílo rozhodně nezaslouží.

Nepřipravujte se na žádné těžké čtení, Dresden (jak jsou knihy v Česku nazívány) je knížka odpočinková. Pokuď nemáte čas a čtete si třeba po cestě do práce či do školy, je toto úžasná knížka jelikož není u ní problém ji zavřít i u prostřed souboje a zase ji otevřít až budete míti čas. Na druhou stranu (což se mi na The Dresden files líbí), když máte volný čas a vytáhnete si Dresdena, v klidu s ním prosedíte pár hodin.
Zabaví, dá se kdykoliv odložit a přesto nenudí, stále je děj svižný a čtiví. Nicméně po přečtení 5 až 6 knih najdete jistý patern podle kterého se příběhy odehrávají. Nicméně i tak je kniha stále zajímavá. Též nedoporučuji číst ukázku na zadní straně knihy. Dle mého názoru vyspoileruje zbytečně moc a příběh poté není tak napínavý.

Série The Dresden files má ale jednu výhodu. A to tu že ji můžete začít číst v podstatě od jakéhokoliv dílu. Ikdyž samozřejmě doporučuji číst chronologicky. Sice nebudete vědět jak se přesně Harry s jakou postavou podkal, nicméně knihy jsou napsané tak že vám to autor buď nastítní během jedné věty. Nebo řekne kdy zhruba, před kolika lety, se s tou či onou postavou podkal, což vás akorád donutí přečíst si i předchozí díli. Jelikož pro lidi co Dresdena čeli je takový to údaj naprosto dostačující.

Jak už jsem řekl The Dresden files obsahuje 16 knih z toho je jich zatím je 10 přeloženo. Vychází zhruba 1 kniha za půl roku (tedy překlad). Nicméně momentálně Čeští fanoušci čekají skoro rok na jedenáctý díl.
Já osobně si nakoce 11 a 12 díl přečetl v originále (v Anglickém jazyce). Ikdyž musím uznat že český překlad knize přidá na rozmanitosti jelikož pánové překladatelé (či paní překladatelky) mají mnohem hlubší slovní zásobu než používá autor Jim Butcher. Na druhou stranu, díky ne příliš obrovksé rozmanitostli anglických slov můžu tyto knihy doporučit i lidem kteří chtějí zkusit přečíst něco v originále, ale nevědí čím a u čeho začít.

Jen taková poznámka než se pustíte do ukázek. Vždy jsem si našel kouset z knihy tak, abych nevyspoileroval vůbec nic. To má hned dva důsledky. První je že jsem nepopisoval vlastními slovy jednotlivé knihy. Druhý mnou vybrané a přepsané ukázky nejspíše nejsou tak záživné jako kniha, ale lépe to bohužel nejde. Pokuď tedy nechci zmínit jména postav a tím odhalit kdo se v jaké knize oběví.

Kniha první: Bouřková fronta

"Jmenuji se Harry Blackstone Copperfield Dresden. Kouzle te si stím na své vlastní riziko. Jsem čaroděj. Mám kancelář v jedné z ne úplně nejlepších čtvrtí v Chicagu. Pokuď vím jsem jediný veřejně praktikující profesionální čaroděj v zemi. Najde te mne ve Zlatých stránkách v rubrice "Čarodějové". Věřte tomu nebo ne, jsem tam jediný. Můj inzerát zní takhle:
HARRY DRESDEN - ČARODĚJ
Nacházení ztracených věcí. Paranormální pátrání.
Porady a konzultace. Ceny rozumné.
NEDĚLÁM
nápoje lásky, prokletí na věky, večírky ani jiné akce.

Divili by jste se, kolik lidí mi zavolá jenom proto, aby se zeptali, jestli to myslím vážně."

V první knize se setkávema s Herryho životem. Zjišťujeme kdo vlastně je a jak žije. Poměrně rychle se taktéž seznámíme
s Karin Murphovou, jednou z nejdůležitějších vedlejších postav. Karin se oběví téměř v každé knize takže ji rychle přiviknete. :)

(poznámka Wolfa: Bohužel vydání s přední stránkou jako mám já zde ukázanou už neseženete)

Kniha druhá: Bláznivý úplněk

"Zatočil jsem s Broukem na štěrkové parkoviště a zastavil asi metr od budovy. "Zaplať Pánbůh, že nejsem moc nápadný," zamumlal jsem si a vypnul motor. Zastavil se a v obvyklém rachotu se objevil nový kvílivý tón. Vystoupil jsem z auta, očima přeměřil budovu a zamířil k ní. Neměl jsem s sebou revolver, ale měl jsem plamennou hůl, ochranný náramek a na pravé ruce prsten, do kterého jsem uložil asi tolik energie, kolik by někdo dvakrát tak velký jako já vložil do pořádného úderu."


Kniha volně navazuje na předchozí díl. Není sice zase tak moc nutné předchozí díl mít přečtený, ale tyto dvě knihy jsou provázanější než ostatní.

(Poznámka Wolfa : Bohužel obláka od české verze neni k dispozici v nějaké rozmné kvalitě. Nicméně české vydání vypadá úplně stejně)

Kniha třetí: Temná hrozba

"Existuje mnoho důvodů proč nesnáším rychlou jízdu. Zaprvé Modrý Brouk, mnohokrát opravovaný Volkswagen, v němž se kodrcám sem a tam, začne při devadesáti kilometrech v hodině nebebezpečně drnčet a vrzat. A navíc moc dobře nevycházím s moderní technikou. Všechno, co bylo vyrobeno asi tak po druhé světové válce, jako by najednou přestávalo fungovat, jakmile se k tomu přiblížím. Proto kdykoliv řídím, obvykle řídím velice opatrně a s rozmyslem.
Dnešek je vyjímkou z tohoto pravidla. Zatočil jsem za roh a pneumatiky Brouka vypískly na protest zřejmě proto, že jseme vůbec nebrali na vědomí značku ZÁKAZ ODBOČENÍ VLEVO.
"Nemůžeme jet rychleji?"protáhl Michael. Nestěžoval si. Jenom se klidně ptal. " Jedině kdybychom měli výtr v zádech nebo sjížděli z kopce," odpověděl jsem. "Jak daleko je to do nemocnice?"
Veliký muž pokrčil rameny a zavrtěl hlavou."

(poznáka Wolfa: Opět problém s nalezením obrázku s českým obalem knihy)

Kniha čtvrtá: Letní rytíř

"Ještě nebylo ani podledne, a já se v tričku a teplákách už pořádně potil. Chvilku jsem se rozhlížel a sotva jsem udělal několik kroků na trávu, dostal jsem po hlavě něčím vlhkým a rosolovitým. Přejel jsem si rukou po vlasech. Něco mi zavadilo o obličej a spaflo mi to k nohám. Ropucha. Nebyla nijak velká, jak ropuchy často bývají, pohodlně by se mi vešla do dlaně. Váhavě se zmátořila, chraplavě kvákla a opile se jala skákat pryč.
Když jsems se pořádně rozhlédl, uviděl jsem další ropuchy. Spoustu. Nořil jsem se do parku a jejich kvákání sílilo. Několik dalších obojživelníků mlasklo o zem. Jako kdyby je sám Všemocný házel nebeským prádelním skluzem. Ropuchy poskakovali uplně všude. Každou chvíli se ozívalo žuchnutí dokončeného přistávacího manévru.
". . .
"Začíná to být zajímavé," řekl. "V poslední době jsme na hlídkách narazili na spoustu podivných věcí. Jako třeba tohle."


Kniha pátá: Masky smrti

"Některé věci prostě nejdou dohromady. Třeba olej a voda. Pomerančový džus a zubní pasta.
Čarodějové a televize.
Reflektory mi svítily přímo do očí. Bylo mi hrozné horko a jen jsem čekal, kdy stružky potu prorazí tuhým líčidlem, které na mě před chvílí napatlal nějaký vlasatý asistent. Světla na kamerách začala blikat, někdo pustil znělku talk-show a publikum začalo tleskat a skandovat: "La-rry, La-rry, La-rry!"
Dveřmi v zadní části studia vstoupil drobný muž v dokonalém obleku. Larry Fowler si to namířil k pódiu, nasadil bělostný porcelánový úsměv a cestou si potřásal rukama s tuctem lidí sedících na krajních sedadlech. Publikum hvízdalo a jásalo. To na mě bylo skoro moc. Zavrtěl jsem se v křesle, cítil jsem, jak mi pod bílou košilí a sakem stéká pramínek potu. Napadlo mě, že začnu ječet a vezmu nohy na ramena.Nemyslete si, že snad trpím trémou nebo něčím takovým. Netrpím. Prostě tam bylo jen příšerné horko. Kvůli těm světlům a hluku jsem se nedokázal pořádně soustředit a cítil jsem, jak kouzlo, kterým jsem se zaštítil, zakolísalo. Zavřel jsem na okamžik oči a znovu kouzlo stabilizoval. V křesle vedle mě seděl zavalitý chlapík před padesátkou. Jeho oblek vypadal mnohem lépe než ten můj. Mortimer Lindquist čekal klidně, zdvořile se usmíval, ale koutkem úst procedil: "Jsi v pořádku?"
"Už jsem byl u několika požárů a bylo to příjemnější."
"Tys chtěl tohle setkání, ne já," opáčil Mortimer. Zamračil se, když Fowler dlouho nedokázal pustit ruku pohledné mladé ženy.
"Kašpar." "


Kniha šestá: Oko zla

Budova byla v plamenech, ale nebylo to mojí vinou.
Hnal jsem se chodbou k hlavním dveřím staré opuštuné školy na jihozápadním předmustí Chicaga. Když jsem zahýbal za roh, podrážky bot se mi smekaly na dlažbu. Do prašné chodby pronikalo světlo ze vzdálené pouliční lampy a ve dveřích tříd se choulily potměšilé stíny.
V náruči jsem vlekl krásnu vyřezávanou dřevěnou truhlu velikosti koše na prádlo a pod její tíhou mě palčivě bolela ramena. Do každého mě už někdy střelili a palčivost rychle přecházela v krutě bolestivé bodání. Ta zatracená truhla byla těžká sama o sobě, a navíc nebyla prázdná.

Uvnitř byl chumel ušatých, šedočerných štěňat, která kňučela, jak létala z rohu do rohu. Jedno ze štěňat, které si už při nějakém štěněčím dobrodružství stačilo natrhnout ucho, bylo statečnější, nebo naopak hloupější, než jeho kolegové. Drápalo se ven tak dlouho, dokud packami nenadzvedlo víko, a teď úpěnlivě poštěkávalo, kňučelo a upíralo veliké černé oči někam za mě. Zrychlil jsem a můj černý kožený kabát mě pleskal do kolen. V okamžiku, kdy jsem uslyšel šustění a svištění, jsem prudce uhnul doleva. Kolem mě prolétla koule nějaké odporně páchnoucí hmoty, obklopená žlutobílým plamenem. Dopadla pár metrů mimo a po explozi po ní zůstala kaluž nenasytného ohně.


Kniha sedmá: V posledním tažení

"Jsme rasa zabijáků. Podle Genesis stačili k přelidnění planety čtyři lidé. A první vraždou byla bratrovražda. Genesis praví, že první dítě narozené smrtelným rodičům, Kain, v záchvatu žárlivosti sfouklo pomyslný plamen života jiné lidské bytosti. Byla to brutální, krvavá, krutá a neomluvitelná vražda. Kainův bratr Ábel o útoku zřejmě neměl do poslední chvíle ani tušení.
Když jsem otevřel dveře svého bytu, soucítil jsem s Kainem a naprosto jsem ho chápal.
Můj byt je sotva víc než jedna místnost v suterénu sto let starého dřevěného penzionu v Chicagu. Kuchyň je vestavěná do výklenku, ve velkém krbu téměř stále hoří oheň, ložnice má velikost postele a do koupelny se nějakým zázrakem natěsnalo umývadlo, záchodová mísa a sprchový kout. Nový nábytek si dovolit nemůžu, takže všechny kousky jsou z druhé ruky, ale pohodlné. Na poličkách mám spoustu knih, na zemi spoustu koberců a všude kolem množství svíček. Není to nic moc, ale aspoň tu mám čisto.
Měl jsem.
Pod rozházenými koberci byla vidět kamenná podlaha. Jedno křeslo bylo povalené. Na gauči chyběly polštáře a z jednoho zapuštěného okna někdo strhnul závěsy. Snad proto, aby odpolední slunce lépe nasvítilo knihy smetené z police a rozházené po zemi, obnažilo zprohýbané obaly, zmuchlané stránky a zdůraznilo zmatek v mém hlavním zdroji laciné zábavy."


Kniha osmá: Vinen

Byl vyšší než já a to už něco znamenalo. Většinou se držel stranou od partyzánské politky Starší rady, což bylo ještě významější. Znal věci, které by neměl znát, -a pokud ne víc než ostatní čarodějové-, a pokud jsem věděl vždy se mnou jednal na rovinu.
Otevřel jsem obálku. Uvnitř byl jediný list papíru popsaný úhledným plnynulím písmem.
Dresdene,
v uplynulích deseti dnech byla v Chcicagu několikarát použita černá magie. Je na vás, abyste události vyšetřil a nalezl viníky. Míním aby jste tak učinil neprodleně. Podle mého názoru o této situaci nikdo jiný neví.
Rashid
Promnul jsem si oči. Paráda. Další černá magie v Chcicagu. Pokud to není nějaký šílený, nenávistný psychotik, bude to další kluk podobný tomu, který tady před pár minutami zemřel. Mezi tím už moc možností nezbývalo. Doufal jsem že to bude nějaký vraždící magor - pardon, politická korekce: duševně nemocný člověk. S tím bych se dokázal vypořádat. Mám v tom praxi.


Kniha devátá: Bílá noc

Přestože bylo slunečné květnové odpoledne, přejelo mi po zátylku plíživé mrazení. Obvykle se mi to nestává, pokud není v dohledu aspoň jedna vraždící příšera.

Přešel jsem to jako paranoiu postupujícího věku. Ne že bych byl tak starý, zvlášť na čaroděje, ale věk stále postupuje a já jsem si celkem jistý, že to nespěje k ničemu dobrému.

Zaparkoval jsem tedy Modrého brouka a šel jsem do toho činžáku. Vyšel jsem po schodišti, jehož dlažba potřebovala vyměnit nebo aspoň pořádně vydrhnout, a zahnul jsem do chodby s hustým kobercem, který byl uprostřed téměř prošlapaný a vyhlazený do vysokého lesku. Dveře bytů byly otlučené, odřené, ale z poctivého dubu. Tam na mě čekala Murphyová.

Věnovala mi navýsost pracovní pokývnutí a stroze mě přivítala. "Dresdene."

"Poručíku," protáhl jsem s přehnanou úklonou a rozmáchlým gestem. Nedělal jsem to čistě kvůli kontrastu k její odměřenosti. Nejsem takový. "Jsem oslněn."


Kniha desátá: Drobná laskavost

"Není spěch."
Děti přestaly křičet a něco si mezi sebou tajnůstkářsky šeptaly. Mrkl jsem na Charity. Podívala se z dětí na mě a rozhodně se bavila. Neuběhlo ani pět vteřin a Molly vykřikla: "Teď!" Do vzduchu vylétla sprcha sněhových koulí.
Zdvihl jsem levou ruku, soustředil vůli a svoji magii a dal jí tvar velkého disku. Tenhle štít by sice nezastavil kulky ani dobře hozený basebalový míček, ale na sněhové koule byl akorát. Rozlétly se na obláčky prašanu a samotný štít při tom namodrale pableskoval jako kruh se středem mezi roztaženými prsty mé levé ruky.
Děti zklamaně vykřikly a rozesmály se. "Ha!" vykřikl jsem a triumfálně pozdvihl sevřenou pěst. Charity se nenápadně přesunula za mě a nacpala mi za límec dvě hrsti sněhu.
Zaječel jsem, když se mi mráz zahryzl do zad, a začal jsem se vytřepávat a poskakovat, abych dostal sníh z oblečení. Děti povzbuzovaly svoji matku hurónským řevem a začaly házet koule, na co je napadlo. Při všem tom vzrušení a rozvernosti jsem si nevšiml, že jsme napadeni. Až když zhasla světla.


Kniha jedenáctá: Turn Coat

Tady právě nastává ta situace o které jsem mluvil na začátku. Přeloženo je jen dest knih. Takže tuto a následující knihu si musíte přečíst v originále, ale věřím že než se k nim prokousáte dopřeloží se i tyto :)
Tady jsem měl trochu vnitřní spor jestli ukázky přeložit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl je nepřekládat, aby jste mohli ochutnat trochu originálního textu a spůsob Butcherova psaní.


"Reconciled, eh?"

"Not especially."

Butters lifted his eyebrows. "Then why'd he come to you for help?"

"Last place anyone would look for him be my guess."

"Jesus Christ," Butters muttered. He'd gotten the improvised bandage off, and found a wound maybe three inches long, but deep, its edges puckered like a little mouth. Blood began drooling from it. "It's like a knife wound, but bigger."

"That's probably because it was done with something like a knife, but bigger."

"A sword?" Butters said. "You've got to be kidding me."

"The Council's old school," I said. "Really, really, really old school."

Butters shook his head. "Wash your hands the way I just did. Do it thorough-takes two or three minutes. Then get a pair of gloves on and get back here. I need an extra pair of hands."

I swallowed. "Uh. Butters, I don't know if I'm the right guy to-"

"Oh bite me, wizard boy," Butters said, his tone annoyed. "You haven't got a moral leg to stand on. If it's okay that I'm not a doctor, it's okay that you aren't a nurse. So wash your freaking hands and help me before we lose him."

I stared at Butters helplessly for a second. Then I got up and washed my freaking hands.

For the record, surgeries aren't pretty. There's a hideous sense of intimately inappropriate exposure to another human being, and it feels something like accidentally walking in on a naked parent. Only there's more gore. Bits are exposed that just shouldn't be out in the open, and they're covered in blood. It's embarrassing, disgusting, and unsettling all at the same time.

"There," Butters said, an infinity later. "Okay, let go. Get your hands out of my way."

"It cut the artery?" I asked.

"Oh, hell no," Butters said. "Whoever stabbed him barely nicked it. Otherwise he'd be dead."

"But it's fixed, right?"

"For some definitions of 'fixed.' Harry, this is meatball surgery of the roughest sort, but the wound should stay closed as long as he doesn't go walking around on it. And he should get looked at by a real doctor soonest." He frowned in concentration. "Just give me a minute to close up here."

"Take all the time you need."

Kniha dvanáctá: Changes

Po dlouhém rozmýšlení jsem se nakonec rozhodnul k tomuto dílu ukázku nedávat. A to z jednoduchého důvodu. Téměř všude navazuje na předchozí díli. Jestli nějaká kniha projuje celou sérii, je to tahle (tedy z těch dvanácti co jsem zatím četl).
Věřte že dlouho, dlouho jsem hledal nějaký kousek textu který by mohl kandidovat na ukázku pro vás. Bohužel kniha je tak plná jmen, děje a myšlenek, že bych tím nejspíše vyspoileroval 40% z předchozích knížek.

Nicméně, tuto knihu jsem, ve velmi blízké minulosti, dočetl a můžu říci jen WAU! Ale je to jediná kniha ze série ke které skutečně MUSÍTE mít přečtené předešlé díli. Ale kdo přečtel jednoho Dresdena a má chuť na dalšího, ten přečte všechny.



 


Komentáře

1 Jane from Eden Jane from Eden | Web | 25. února 2017 v 19:27 | Reagovat

Tvoje záhlaví nemá chybu :-P .

2 Jane from Eden Jane from Eden | Web | 26. února 2017 v 19:29 | Reagovat

Já taky děkuju ;-) .

3 Siginitou Siginitou | Web | 27. února 2017 v 13:21 | Reagovat

Vypadá to dobře, možná se na to kouknu a něco přečtu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama