Zpátky ke kořenům

3. ledna 2017 v 21:33 | Wolf_Ranger
Ahoj,

Dlouho jsme se neviděli. Skutečně dlouhou. Možná až příliš dlouho.

Po dvou letech zase zpátky. Je tohle jen další nájezd na restart blogu, poté napsání tří článků a konec?

Možná.

Sám nevím. Ale doufám že ne. Za poslední dva roky se toho stalo tolik v mém životě a já cítím potřebu to někam napsat.
Ani né tak konkrétně. Prostě jen tak vyprázdnit hlavu a zapsat si své myšlenky, nápady, názory. Chtěl bych také tady dokončit svů soubor fantasy povídek.

Blog snad v nejbližší době projde kompletní proměnou, tedy po desingové stránce. Alespoň doufám že proje, a nevyklašlu se na to (to by mne pak asi ani nebavilo sem znovu psát).

Chtěl bych tu napast pár recenzí na knihy co jsem za ty dva roky přečetl.

Dalším důvodem proč se vracím k psaní na blogu je ten že jsem s hrůzou zjistil že se má přenádherná a velmi obsáhlá ativní slovní zásoba zmenšila na jednu pětinu toho jaká byla před lety. Též i můj jazykový cit, dá se říci zakrněl. Jelikož jsem na svou slovní zásobu byl vždy velmi hrdý a byla to jedna z mála věcí které jsem považoval za svou přesdnost. Tedy spíše jediná věc kterou bych za přednost považovat mohl.

Vůbec se za ty roky změnilo věcí. Můj život se stačil dvakrát otoči vzhůru nohama a zpět. Stačilo mne stihnout několik umrtí a jeden pokus o sebevraždu. Né tedy mojí, mě už toto přešlo před nějakou dobou. Ale bylo to až nepříjemě těsné a o to nepříjemější že ten člověk celou dobu mluvil se mnou. Respektive mi těsně před tím zavolal.............po hodině a půl telefonování se mi podařilo mu to rozmluvit, jen se bojím na jak dlouho. Potřebuje jinou pomoc než já mu můžu dát, potřebuje si zajít za psychologem který mu pomúže, jenže tam ho dostat......... to není něco co je v lidských či božských silách. A to ať už se jedná o síli jakýchkoliv božstev z jakéhokoliv alternativního vesmíru. Z jakékoliv knihy či příběhů.
Snad se zmátoří sám. Já mu mohu nabídnou jen oporu a pomoc s určitými věcmi ale nejsem doktor... Jenže to je ten můj problém. Toho že se vždy snažím vypadat chytře a ikdyž se nesnažím a chovám se jako blbec, někteří lidé si nakonec vždy začnou mylset že znám odpověď na vše. Že vše umím. Všemu rozumím a se vším dokáži pomoc. Že jsem ultimátní odpověď na jejich problémy. Ale to je mílka. Ano možná mám nadprůměrnou inteligenci a intelekt (ikdyž otom se dá spekulovat a to tak že velmi, velmi dlouho). Je pravda že se koukám po řešeních i tam kde jiní už nehledají (a to i přesto že tam už jednou hledali). Jenže taky lidem říkám co si myslím a v citově vypjatých situacích se uchyluji k studené a čisté logice a objektivnímu posouzení situace. Které zatím bylo z vštšiny případů správné a nakonec i když to dotyčný či dotyčná nechtěli slyšet (a posléze se to snažili zapomenout), jejich situace skončila přesně tak jak jsem jim to řekl.

Nemám problém odhadnou lidi. Většina z nich je jednoduší než se snaží dát najevo. I já jsem snadno čitelý člověk. Nic méně dostatečně psychicky vybavený. Zocelený mnohými a mnohými špatnými zkušenostmi, špatnými zážitky, událostmi o kterých nechci a nebudu s nikým mluvit. Ktomu přočtu alespoň část své inteligence a schopnost opravdu se poučit z chyb. Jenže já se dokáži poučit u z chyb ostatních a to jsem též vždy považoval za normální. Jenže v posledních několika letech jsem zjistil že to zase tak normální není.
(Boštva naše! To je snad nejvíce sebestředný a sobecký článek který jsem kdy napsal či řekl)
Bohužel má to i nevýhody. Díky útrapám.....

TADY V TĚCHTO MÍTECH BYL KUS ČLÁKU KTERÝ JSEM SE NAKONEC, PO DVOU HODINÁCH
ROZHODL VYMAZAT. Možná to časem dodám v jiném článku


Tak panicky jsem se bál.....

Dnes, po takové strátě už vím že bych tu svou část i obětoval pro ten pocit mít někoho kdo vám skutečně rozumí a nasclouchá. Mít někoho komu můžete naslouchat, rozmunět, podporovat, vždy tu pro ně být.

V jednom z předchozích článků, ano myslím ty dva a více let stré články, jsem své chování a důvěru demonstroval na vlcích. Dnes bych to trochu pozměnil. A to na vlka po těžkých bojích a úrazech. Zvíře které bylo několikrát zahnané do kouta a ošklivě napadé, ale také zvíře které se z toho dostalo v celku a začas i hluboké rány zahojilo a zocelilo se díky nim. Po ranách zůstali jen jizvy, vzpomínky, zkušenosti, komplexy.


Ale snažím se bojovat. A své komplexy jeden za druhým odstaňovat.
Už to dělám nějaký čas, takže se dokáži mezi lidmi chovat tak aby mne respektovali, mysleli si že jsem OK a že pro ně nejsem hrozbou. Či podvínem který jen stojí v očích má čistě hodnotící auru a každým pohledem jako by vás skenoval.



"Stones and Bells!!!!"

To jsem se rozkecal, a uplně jinými směry než jsem původně zamýšlel. Skoro budu litovat toho že jsem to sem vše napsal. A to myslím doslova. Jak se znám budu zítra touhle dobou už pěkných pár hodin přemýšlet zda to co jsem sem napsal nebylo příliš. Jestli to není jen brekot(což asi je) a zdali toho mám půlku vymazat.

Je vidět že jsem se potřeboval a potřebuji vypsat.

Ale to že jste to přečetli celé je vaše vina a né moje. Četli jste to z cela dobrovolně a ikdyž nebylo nikde na začátku velké výrazné varováni "POZOR BREKOT" je to vaše věc a vaše nové mentální poškození které čtením toho točlánku vzniklo.

Takže si ho užijte a nebojte bude toho více!
Až s tímhle blogem skončím tak každý kdo si přeče alepoň většinu článků skončí v lepším případě o 60 bodů menší inteligencí v horším přívadě rovnou v léčebně.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama